Jan Mertl
Před volbami na podzim roku 2008 čeští politici většinou deklarovali, jak se naší republiky krize nedotkne. Jak vyplývá z jejich současných návrhů, které zveřejnil server IHNED, již si uvědomili, jak byla jejich tvrzení krátkozraká. Bohužel, připravují občanům ještě více krátkozraká opatření.
Jedním z návrhů je snížit sazbu zdravotního pojištění o 0,5 procenta. Bizarnost tohoto návrhu vynikne zvláště tehdy, pokud jej porovnáme s rétorikou současného Ministerstva zdravotnictví, které trvale deklaruje, že přebytky pojišťoven jsou jen výsledkem ekonomické expanze v posledních letech a že při snížení ekonomického růstu v příštím roce přebytky opět klesnou, a tudíž že pro zlepšení podmínek ve zdravotnictví není prostor. Současně neustále deklamují, jak je nutno zlepšit léčbu vážně nemocných a jak je současná léčba nákladná. A když se očekává krizový vývoj, tak bez mrknutí oka přichází návrh na snížení sazby pojistného, který povede k výraznému snížení příjmů veřejného zdravotního pojištění.
Je evidentní, co je záměrem. Snížit náklady firem, s tím, že zdravotnictví ostrouhá. Pojišťovny budou mít opět argument, že nejsou peníze, tudíž budou moci zdůvodňovat další úsporné a racionalizační kroky. Omezí úhrady, omezí se investice do nových provozů, nezvýší platy zdravotníkům. Lékař místo dvou operací denně bude muset udělat tři. Místo 20 pacientů ošetřit 25. To povede ke snížení dostupnosti a komfortu zdravotní péče. Pokud to bude někomu z občanů vadit, může si samozřejmě doplatit ze svého. Bude-li bohatý, může a nijak ho to neomezí. Bude-li chudý a přesto bude chtít kvalitní péči, bude vydělávat prakticky jen na zdraví (a možná na elektřinu).
Problém nespočívá jen v sociální dimenzi. Jde o to, že tento proces je založen na arbitrárním stanovisku aktérů „ve zdravotnictví se může šetřit, stejně se tam plýtvá“. Toto můžeme říct ovšem prakticky o jakémkoli odvětví. Třeba i o tom, které krizi vyvolalo, tedy finančním sektoru. A tak lze tento argument uplatnit prakticky vždy. Konec konců, dříve se řada nemocí ani neléčila a taky to šlo. Může však zdravotnictví za to, že finanční sektor selhal? Krom toho, většina lidí, kteří zdravotnictví opravdu rozumějí nebo tam pracují, vám řekne, že české zdravotnictví je jedno z nejefektivnějších na světě – i když porovnáme jen ukazatel výdaje na HDP versus zdravotní stav populace.
Další scénáře jsou ještě méně lákavé. Dobrý zdravotní stav populace je jednou ze základních podmínek ekonomického rozvoje. Pokud se na základě těchto opatření zhorší, může to podvázat ekonomický rozvoj v dalším období. Ale nejvíce nemocní jsou děti a důchodci. Ti nepracují, takže to tolik vidět nebude. Takže možná opravdu to bude mít podobný efekt, jako když sedlák vystěhoval rodiče na výminek a začal pořádně hospodařit. Nebo když v rodině zemře invalidní člen rodiny – ekonomicky se rodině výrazně uleví. Je škoda, že tak bohatá společnost, jako je ta současná, takto postupuje.
Velmi se obávám, že v rovině uvažování českých politiků je zdravotnictví sektorem, na který se prostě nemusí brát takový ohled a kde to vždycky „nějak“ dopadne. A těch peněz, co už to stálo! Hlavně aby byla ta život zachraňující péče, to je vidět a je to fakt drsné, a ten zbytek, to je stejně takové nějaké felčaření po obvodech, to se nějak udělá a konec konců by si to lidi mohli taky platit sami, stejně toho zneužívají. Tohle je filozofie hodná malého města 19. století …
Snížení zdravotního pojištění, pokud by politicky prošlo, je tak dalším krokem v „dostizích ke dnu“. Už ne rozvoj, zlepšení kvality, zlepšení standardů, zlepšení podmínek, zlepšení nabídky a dostupnosti zdravotní péče. To, co navrhuje vláda, je roztáčení spirály opačným směrem. Bohužel není pravda ani to, že by tím, že lidem – běžným zaměstnancům, zůstane více peněz, si mohli ten výpadek napravit. V dalším kole mzdových vyjednávání o ty peníze, které budou ušetřeny snížením pojistného, přijdou. Proč? Ceny se zvýší a platy jim zůstanou reálně stejné. Teoretický ekonom namítne, že ne, ale praxe ČR nás už několikrát přesvědčila, že tomu tak z pohledu lidí v zásadě bylo, naposledy když se rušily třinácté platy.
Výsledkem bude tedy jediné. Snížení objemu prostředků dostupných pro úhradu zdravotní péče těch, kteří si nepřiplatí. A za méně peněz, jak praví lidová moudrost, je vždy méně muziky. Pro zdravotníky i pro pacienty. Ale vláda by měla alespoň otevřeně říci, co chce dosáhnout. Vzít sektor zdravotnictví u úst, ušetřit na zdravotní péči (kde není nabídka, nebývá ani tolik poptávky) a otevřít prostor pro luxusní zdravotnictví pro bohaté. Snad se pak najde dostatek občanů, kteří to ve volbách odmítnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat