Text uveřejněný na tomto webu se nemusí shodovat s názory zaměstnavatele Tesco Stores ČR a.s., nebo případně dalších stran. Jsou zde uveřejněny svobodné názory odborové organizace, jejich členů a zaměstnanců společnosti v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod, platnými právními předpisy a Ústavou ČR. Rada NOT i Rada odborové organizace si vyhrazují právo odstranit nebo nezveřejnit texty s urážlivým, rasovým, diskriminačním či vulgárním podtextem, stejně jako texty či reklamní odkazy nesouvisející s obsahem a účelem těchto stránek.

UPOZORNĚNÍ pro zasílání obchodních sdělení a telemarketing:
Není dovoleno a je zakázáno zasílat jakákoli nevyžádaná obchodní sdělení na kteroukoli e-mailovou adresu uveřejněnou na tomto webu nebo využívat jakékoli uvedené telefonní kontakty pro účely telemarketingu, výzkumů trhu nebo nabídku služeb. Nevyžádaná obchodní sdělení zaslaná na kteroukoli zde uveřejněnou e-mailovou adresu nebo uskutečněný pokus o telemarketing, výzkum či obchodní nabídku na jakékoli níže uvedené telefonní číslo, budou bez dalšího upozornění řešena podáním podnětu pro zahájení správního řízení k příslušnému správnímu úřadu (ÚOOÚ) pro porušení příslušných právních předpisů a směrnicí GDPR.

pátek 11. září 2009

Hitparáda hypermarketů. A vítězem je…

Názory čtenářů blogů:

Vybavujete si scénku z Pulp Fiction, kde Quentin Tarantino alias Jimmi Dimmick drží v ruce hrnek kávy a říká, „Nepotřebuju, abys mi říkal, jak dobrý mám kafe, jasný? Já ho totiž kupuju, vím jak je dobrý. Když Bonnie nakupuje, tak koupí svinstvo. Já kupuju drahý, kvalitní kafe, protože si chci pochutnat…“ ? Tahle scénka mluví z duše mnoha mužům.

Bydlím v Praze a nakupuji v hypermarketech. Jednou za pár týdnů zajdu na nákup. Bez manželky. Jdu se seznamem a kupuju co je doma potřeba. A vždycky i nějakou lahůdku. Aby měl člověk život příjemnější. Bohužel, lahůdky z některých pultů mizí...

Dlouhodobě jsem měl nejradši Tesco. Měli otevřeno nonstop a často jsem tam jezdil hodně pozdě večer. Taky se o něm vždycky moc pěkně psalo v odborném reklamním tisku, jakže to dobře dělají ve Velké Británii, že mají pro každého zákazníka nějakou vychytávku a že mají věrnostní programy, které dávají smysl, protože podle toho co člověk nakupuje nejčastěji, podle toho před něj pokládají výhody, jako před oslíka bodlák. A oslík běží a běží. A rád.

Taky jsem rád nakupoval v Hypernově, než začali prodávat to zelené maso. Tedy než o tom začali mluvit v televizi, že ho tam prodávají. Vliv médií je sakramentský. Nenavštěvoval jsem ani Kaufland, ani Globus nebo Interspar nebo jiné.

Hypernova a Tesco mi úplně stačily. Až do toho zeleného masa. Pak se mi do Hypernovy přestalo chtít chodit a nějak ve stejné době začalo i Tesco vykřikovat, jak jsou nejlevnější, že než do Lidlu je lepší do Tesca, protože mají rohlík za 90 haléřů. Žel bohu pro mě, své sliby proměnili v činy. V praxi to znamenalo, že regály začaly zaplňovat rohlíky za 90 haléřů, jogurty Tesco za 3 koruny nebo víno Tesco, litr asi za 27 korun. Tu cenu si už přesně nepamatuju. Aby mohli prodávat tak levně, museli zákonitě někde jinde ubrat, protože to dá rozum, že akce vyžaduje reakci. A tak začaly mizet malé delikatesy. Vepřové panenky, jehněčí maso, ryby jiné než pstruh nebo kapr, výběr vín se zúžil. Mlsný chlap je hrozná zvěř. A tak mě okolnosti donutily změnit krám.

Našel jsem Globus a Interspar. Oba mě příjemně překvapily. Ceny plus minus totéž, ale měli tam i ty lahůdky. A tím měli i mě. Zapomněl jsem na nonstop otevírací dobu a přizpůsobil svůj časový plán otevíracím dobám mých nových spížových hvězd. A jak jsem poznával ty nové, tak jsem si vytvořil svou hitparádu, ve které momentálně vede Globus. Protože:

- personál obsluhující za různými pulty s masem, rybami atd. mluví česky a je překvapivě milý
- mají dobré salámy a čerstvé a nezelené maso
- mají tam úžasné rohlíky ze své pekárny
- maso tam nakupuje i můj kamarád
- výběr čokolád, vín nebo zmrzlin mají pěkně široký
- a stejně jako jinde se tam dá platit kartami

Co bych Globusu vytknul je, že tam často nemají svíčkovou, protože co jsem pozoroval, tak asi každý Čech jednou za čas dostane ukrutnou chuť na tatarák.

Aktuálně je pro mě na prvním místě personál. Vždycky mě překvapí, že všechny ty ženy za pultem jsou milé. Usmívají se a poděkují za nákup. Taková blbost, co? Věc, která by měla být samozřejmá, je něco, čeho si teď nejvíc cením. Pamatujete před lety? V regálech nebyly lahůdky, výběr piv a vín byl marný, ale když jste přišli do obchodu, tak vás znali jménem. Dnes ne. Ve větších městech vás znají jménem akorát tak doma nebo v práci.

Všichni prodejci potravin urazili za tu dobu velký kus cesty a naplnili své regály spoustou výrobků. To je dobře. Naneštěstí pro spoustu mužů začala většina z nich mávat výprodejovou vlajkou, porovnávat cenu rohlíku a šetřit kde se dá. Z toho plyne ponaučení reklamního muže, že milá žena za pultem a lahůdky v regálech Globusu umí vyhrát můj a vlastně i náš rodinný potravinový rozpočet. A tak se těším, že třeba i další řetězce začnou bojovat o mlsné muže, protože mlsní muži přenesou své názory na své manželky, které jim často dají za pravdu a třeba jednou budou všichni zákazníci chtít lahůdky a usměvavé prodavačky a třeba jim je řetězce dají a ty nejlepší z řetězců k tomu přidají ještě něco navíc, o čem se nám mlsným mužům zatím ani nezdá, a na to se těším.


Karel Duchek, blog idnes.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat