...
Píšu o tom léta. Ale teprve teď, když jsem se octl v samém ohnisku celé věci, mě zasáhlo naplno, jak je to nespravedlivé. Jako všichni ostatní jsem bezmocný. Sleduju, jak se zpomaleným pohybem realizuje katastrofa, píše George Monbiot v deníku Guardian.
Žiju v posledním malém koutu Galie, kterou ještě neokupovali Římané. Jinými slovy, v malém venkovském městečku (Machynlleth, uprostřed Walesu), které ještě nedobyly supermarkety. Nikdo neočekává, že to vydržíme dlouho. Minulý měsíc podalo Tesco žádost, že si nás chce podrobit. Chce postavit na okraji městského centra obrovský supermarket. Jeho plocha bude dvakrát tak velká jako plocha všech obchodů s potravinami ve městě, a bude daleko větší než naše malá osada (2100 obyvatel) dokáže finančně uživit. Tesco tu bude prosperovat jen tehdy, pokud všechny ostatní obchody budou zlikvidovány a zákazníci sem začnou jezdit zdaleka.
Více než 300 lidí – přibližně pětina zdejší dospělé populace – odeslala protestní dopisy. Argumentace proti Tescu a síla místního odporu je tak velká, že pokud Tesco neporazíme my, nepodaří se to nikomu. Avšak kouzelný proutek nemáme, a tak Tesco nezastavíme.
Tragedie našeho městečka byla předpověděna přesně. R. 1998 si vláda objednala studii dopadu supermarketů na venkovská města. Studie zjistila, že když se postaví na okraji centra města supermarket, ostatní obchody s potravinami přijdou o 13 až 50 procent svých zákazníků. Důsledkem je „likvidace řady obchodů s potravinami, nárůst počtu osob hledajících práci a všeobecný úpadek kvality životního prostředí v centru města“. Zvlášť záporně jsou postižena ta města, kde jsou supermarkety „neúměrně velké ve srovnání s velikostí centra“. V těch případech se supermarket stane novým centrem města a dosavadní centrum města zahyne.
Pokud bude toto monstrum postaveno, všechno, co je mimořádné a cenné a charakteristické na našem městečku – výstřední starobylé obchody, nejstarší zemědělský trh v Británii, aktivní komunita – bude jím zastíněno. Tesco nás zničí. Vyhlídky pro malé obchody byl už tak špatné i v době hospodářského rozkvětu. Jak se všude budují supermarkety, v Británii se v letech 1997 – 2004 likvidovalo ročně až 2000 malých obchodů. Teď jsou malé obchody v daleko horší situaci. Do konce července udělalo letos v Anglii a ve Walesu bankrot 12 000 malých obchodů. Tesco to všechno sbírá a roste. Letos v dubnu jeho obrat převýšil částku 1 miliardy liber týdně.
Jenže ve snaze se postavit proti žádosti o stavbu máme svázané ruce i nohy. Tesco zahájilo svou kampaň výstavou a „konzultací“, které byly silně zaujaté ve prospěch supermarketu. Zeptal jsem se příslušného činitele PR organizace, zda bude „konzultace“ podrobena nezávislému auditu. Nebude. Tesco oznámilo, že drtivá většina obyvatel města je pro vybudování supermarketu. Průzkum veřejného mínění obyvatel dokázal, že je tomu přesně naopak, ale hádejte sami, která zpráva se dostala do novin.
Čekali jsme, ale nevěděli jsme, kdy Tesco podá svou žádost. Stavebníci nemají povinnost předem na podání žádosti upozorňovat. Podalo svou žádost okresnímu úřadu dne 24. června. Okresní úřad ji zveřejnil až 14. července. Z hlediska firmy Tesco to bylo perfektní načasování. Byl to týden, kdy začínaly letní prázdniny a mnoho oponentů supermarketu odjelo na letní dovolenou.
Měli jsme do 31. července na to, abychom zaslali okresnímu úřadu své námitky (o čtyři dny jsme přišli v důsledku chaosu na úřadě). Lidé se teď vracejí z dovolené a zjišťují, že už je pozdě. Velmi neférové také je, že neexistuje žádný zákonný požadavek, aby údaje, které stavebník zveřejňuje, byly pravdivé. Žádost o stavební povolení od Tesca je plná sporných tvrzení. Uvádí se tam, že nový supermarket poskytne „minimum 140 pracovních příležitostí“. Avšak z průzkumu samotného Tesca vyplývá, že stavba každého nového supermarketu vede ke ztrátě 276 pracovních příležitostí. To vůbec není překvapivé: nezávislé obchody zaměstnávají pětkrát více lidí na jednotku obratu než supermarkety.
Tesco tvrdí, že „kdykoliv to bude možné“, bude kupovat místní ovoce a zeleninu. Jenže na přímý dotaz Tesco vysvětlilo, že zemědělci budou muset Tescu prodávat všechno, co vypěstují. Zemědělské produkty od místních zemědělců se pak budou dopravovat do nejbližšího distribučního střediska firmy Tesco – v Avonmouthu, ve vzdálenosti 200 km, a odtamtud zase zpět do Machynllethu. Je neuvěřitelné, že Tesco tvrdí, že nový supermarket sníží počet automobilů na zacpaných silnicích.
Ale nejvážnějším problémem je toto: Jestliže okresní úřad žádost Tesca o stavební povolení odmítne, Tesco se může odvolat. Náklady by byly pro okresní úřad astronomické. Jak poznamenal John Sweeny, šéf okresního úřadu, „Tesco je pro nás příliš velké a mocné“. Téměř žádný komunální úřad se neodváží riskovat tím, že by nějakou žádost Tescu zamítl. Tesco se může odvolávat donekonečna, může využívat svých obrovských finančních zdrojů až dostane, co chce. Ti, kdo proti stavbě protestují, právo na odvolání nemají.
Proč nemají lidé, kteří tu žijí, právo o věci rozhodnout? Proč nám nedovoluje plánovací zákonodárství uspořádat o věci referendum? Chápu, že o základních službách by neměla rozhodovat jen místní komunita. Vím, že bohaté vesnice se snaží vyhostit ze svého prostoru sociální domy a byty a že místní lidé protestují proti zřizování ubytoven pro bezdomovce a jednotek pro duševně nemocné osoby. Avšak v tomto případě nejde o základní služby. Jde o možnost volby. V současnosti si můžeme v tomto městě nakoupit jakékoliv potraviny (také na trhu) a ovoce a zelenina je tu daleko levnější než v supermarketech.
Proč tedy musíme předat toto rozhodnutí vzdálenému okresnímu úřadu, který má z Tesca děsný strach? Právo na rozhodnutí bychom měli mít my, zdejší obyvatelé, a mělo by být konečné. Kdyby plánování takto fungovalo, jsem si jist, že by Británie byla úplně jinou zemí, v níž by prosperovaly stále ještě malé obchody a existovaly by skutečné komunity. Vypadá to jako boj o diverzitu a o místní charakteristické vlastnosti. Ve skutečnosti je to boj o demokracii.
-BL-
Žádné komentáře:
Okomentovat