převzato z http://tribun.bloguje.cz
...
Co na nás chystá vláda a jakými špinavými triky chce dosáhnout svého a proč vládě nejde o lidi, vysvětluje vedoucí makroekonomického oddělení ČMKOS Martin Fassman. A vysvětluje to jasně, stručně, bez servítků a povinného poklonkování směrem k MMF. A protože k odborářské Revue Sondy se mnoho lidí jen tak nedostane (i mně přišla v poště jako scan v pdf) a v tisku ani televizi podobná mínění prostor prostě nedostanou, rozhodl jsem část rozhovoru přetisknout, aby byla k dispozici i dalším lidem. Čím více lidí se seznámí i s tímto – dnes v podstatě disidentským - pohledem seznámí, tím lépe.
Připravované reformy se budou dotýkat všech bez rozdílu a budou ve svých důsledcích nevratné a svým způsobem i ponižující. U všech druhů sociálních dávek, podpor a příspěvků bude jejich výplata podmíněna čestným prohlášením žadatele, že se bez této podpory z veřejných rozpočtů neobejde. Vynucování čestného prohlášení od lidí, kterým v pojistných systémech vznikl nárok na příslušné dávky, nemůžeme hodnotit jinak, než jako nechutné vydírání sociálně zranitelných občanů.
V praxi tento mechanizmus nepostihne ty, kteří sociální systém zneužívají a bez uzardění podobné prohlášení podepíší, odnesou to lidé zodpovědní a poctiví. Jde o nehoráznost, která má vyvolat v občanech pocit studu za to, že si dovolují čerpat dávky, kterés i předtím formou pojistného dávno uhradili a na něž mají nárok.
Kdyby se naše daňová kvóta, která je jednou z nejnižších v Unii (evropské, pozn. red.) a způsobuje výrazné problémy veřejným financím, zvýšila o pět procent a stále tak zůstala pod průměrem EU, měli bychom vyrovnané veřejné finance, respektive minimálně státní rozpočet.
Je paradoxem, že tytéž skupiny, které vyvolaly daňové závody bezhlavým snižováním daní za předchozích vlád, dnes chtějí, aby tyto experimenty zaplatili především ti, kteří na předchozím snižování daní prakticky nic nevydělali. Opasky si nebudou utahovat lidé, kteří v předchozích etapách nejvíce vydělali na snižování daní.
Politická reprezentace si nepřipouští a ani nemůže, že při zachování současného extrémně nízkého nastavení daňového systému se nelze k rovnováze veřejných financí proškrtat soustavnou redukcí výdajů státu. Uvedu to na příkladu. I letos se deficit veřejných financí, přes signalizované mírné oživení HDP, přiblíží 200 miliardám. Pokud bychom okamžitě zlikvidovali veškeré sociální dávky vyplácené státem i obcemi, to je včetně nemocničních dávek, podpor v nezaměstnanosti, všech rodinných dávek apod., snížil by se tento deficit pouze na 120 miliard korun.
Aby mohla být zdravotní péče poskytována ve stejném rozsahu, protože koalice „nedopustí zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče", budou muset tyto peníze zaplatit pacienti. Zavedení spoluúčasti občanů na úhradě zdravotní péče se v ní (v koaliční smlouvě, pozn. red.) cudně skrývá pod „navýšením zdrojů legálním přísunem soukromých zdrojů."
Výrazná redukce sociálních systémů a služeb hrazených z veřejných zdrojů je jen prvním krokem. Následovat bude dokončení privatizace sociálních transferů a veřejných služeb – přípravné práce v oblasti důchodů a zdravotnictví běží naplno. Šikovná kampaň se sloganem „nebude na důchody" je argumentem na vyvedení desítek miliard korun z veřejného systému soukromým penzijním fondům.
Pokud jsou sociální systémy a veřejné služby rozumně naplněny z veřejných zdrojů, nemá průměrný občan potřebu se připojišťovat pro případ nemoci, nezaměstnanosti, důchodu, vzdělávání, dětí apod. To však nepřeje byznysu v této oblasti. Naopak šikovná kampaň může přinést desítky a stovky miliard soukromé sféře.
Přetrvávající vysoká nezaměstnanost vytváří atmosféru strachu ze ztráty zaměstnání. Na tomto strachu postavila vládní koalice svou politiku – snaží se vsugerovat zaměstnanci, že je rovnocenný partner podnikatele, a tak má povinnost se dělit, nejlépe rovným dílem, o veškerá podnikatelská rizika s majitelem firmy nebo svým zaměstnavatelem. Ale takový zaměstnanec zároveň nepotřebuje sociální či jinou ochranu pracovního poměru, nepotřebuje odbory ani někoho jiného, kdo hájí jeho zájmy. Není náhoda, že slovo zaměstnanec se v koaliční smlouvě nevyskytuje. Této vládě o zaměstnance, lidi a práci nejde, přednost má byznys.
Připravované reformy se budou dotýkat všech bez rozdílu a budou ve svých důsledcích nevratné a svým způsobem i ponižující. U všech druhů sociálních dávek, podpor a příspěvků bude jejich výplata podmíněna čestným prohlášením žadatele, že se bez této podpory z veřejných rozpočtů neobejde. Vynucování čestného prohlášení od lidí, kterým v pojistných systémech vznikl nárok na příslušné dávky, nemůžeme hodnotit jinak, než jako nechutné vydírání sociálně zranitelných občanů.
V praxi tento mechanizmus nepostihne ty, kteří sociální systém zneužívají a bez uzardění podobné prohlášení podepíší, odnesou to lidé zodpovědní a poctiví. Jde o nehoráznost, která má vyvolat v občanech pocit studu za to, že si dovolují čerpat dávky, kterés i předtím formou pojistného dávno uhradili a na něž mají nárok.
Kdyby se naše daňová kvóta, která je jednou z nejnižších v Unii (evropské, pozn. red.) a způsobuje výrazné problémy veřejným financím, zvýšila o pět procent a stále tak zůstala pod průměrem EU, měli bychom vyrovnané veřejné finance, respektive minimálně státní rozpočet.
Je paradoxem, že tytéž skupiny, které vyvolaly daňové závody bezhlavým snižováním daní za předchozích vlád, dnes chtějí, aby tyto experimenty zaplatili především ti, kteří na předchozím snižování daní prakticky nic nevydělali. Opasky si nebudou utahovat lidé, kteří v předchozích etapách nejvíce vydělali na snižování daní.
Politická reprezentace si nepřipouští a ani nemůže, že při zachování současného extrémně nízkého nastavení daňového systému se nelze k rovnováze veřejných financí proškrtat soustavnou redukcí výdajů státu. Uvedu to na příkladu. I letos se deficit veřejných financí, přes signalizované mírné oživení HDP, přiblíží 200 miliardám. Pokud bychom okamžitě zlikvidovali veškeré sociální dávky vyplácené státem i obcemi, to je včetně nemocničních dávek, podpor v nezaměstnanosti, všech rodinných dávek apod., snížil by se tento deficit pouze na 120 miliard korun.
Aby mohla být zdravotní péče poskytována ve stejném rozsahu, protože koalice „nedopustí zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče", budou muset tyto peníze zaplatit pacienti. Zavedení spoluúčasti občanů na úhradě zdravotní péče se v ní (v koaliční smlouvě, pozn. red.) cudně skrývá pod „navýšením zdrojů legálním přísunem soukromých zdrojů."
Výrazná redukce sociálních systémů a služeb hrazených z veřejných zdrojů je jen prvním krokem. Následovat bude dokončení privatizace sociálních transferů a veřejných služeb – přípravné práce v oblasti důchodů a zdravotnictví běží naplno. Šikovná kampaň se sloganem „nebude na důchody" je argumentem na vyvedení desítek miliard korun z veřejného systému soukromým penzijním fondům.
Pokud jsou sociální systémy a veřejné služby rozumně naplněny z veřejných zdrojů, nemá průměrný občan potřebu se připojišťovat pro případ nemoci, nezaměstnanosti, důchodu, vzdělávání, dětí apod. To však nepřeje byznysu v této oblasti. Naopak šikovná kampaň může přinést desítky a stovky miliard soukromé sféře.
Přetrvávající vysoká nezaměstnanost vytváří atmosféru strachu ze ztráty zaměstnání. Na tomto strachu postavila vládní koalice svou politiku – snaží se vsugerovat zaměstnanci, že je rovnocenný partner podnikatele, a tak má povinnost se dělit, nejlépe rovným dílem, o veškerá podnikatelská rizika s majitelem firmy nebo svým zaměstnavatelem. Ale takový zaměstnanec zároveň nepotřebuje sociální či jinou ochranu pracovního poměru, nepotřebuje odbory ani někoho jiného, kdo hájí jeho zájmy. Není náhoda, že slovo zaměstnanec se v koaliční smlouvě nevyskytuje. Této vládě o zaměstnance, lidi a práci nejde, přednost má byznys.
Žádné komentáře:
Okomentovat