Rok s rokem se sešel a řešíme stále stejné téma. Nedostatek zaměstnanců, stále se zhoršující podmínky v provozovnách a přístup nadřízených k zaměstnancům. Co s tím a jak se případnému šikanujícímu způsobu bránit jsme se zeptali předsedy odborové organizace zaměstnanců Tesco Stores ČR a.s. a Rady nezávislých odborů Tesco, Ivana Předinského.
Odborová organizace obnovila v září stávkovou pohotovost, kterou vyhlásila v loňském roce. Co odbory vlastně donutilo k obnově stávkové pohotovosti?
Všichni víme, že Vánoce jsou žněmi pro každého obchodníka a zisk je pro nás důležitý. Od zisku se odvíjejí naše mzdy. Tedy spíše z obratu zisk a ze zisku mzdy. Na to, abychom měli mzdy, musíme mít dostatek zboží, ale hlavně zaměstnanců, kteří musí zákazníkovi zboží nabídnout a prodat. Každý obchodník si musí uvědomit, že prodej a nabídka jsou základ. Bez zaměstnanců to prostě nepůjde. I loni jsme tento problém řešili, ale dohoda a možná řešení, která byla navržena a přislíbena řešit prostě zůstala jen u slibů. To pro nás nebylo akceptovatelné.
Bohužel stav zaměstnanců a přístup k nim je mnohdy otřesný a pro kvalitu prodeje a služeb zákazníkovi nereálný. Je to pořád stále stejné téma, bez jakéhokoli způsobu řešení.
Takže je právě stav zaměstnanců ten důvod, který vedl k vyhlášení stávkové pohotovosti?
Není to jen stav zaměstnanců, i když i ten patří mezi základní body, které je nutné řešit. Jsou to i mzdy, řízení nákladů, změna logistiky a centrálního systému objednávek a dodávky zboží. Všechno souvisí se vším. Pokud chcete po zaměstnancích kvalitní přístup, musí se mu vytvořit především podmínky pro takovou práci. Musíme postavit do správné roviny mzdy a ohodnocení zaměstnanců. Pakliže po něm vyžaduji určité pracovní nároky i já mu musím jako zaměstnavatel vytvořit spravedlivé ohodnocení. Nejde přece jen něco vyžadovat, aniž bych za to dal zaměstnanci rovnou nabídku.
Ohodnocení je tedy nespravedlivé?
Dalo by se to říci i tak. Zaměstnanci jsou mnohdy pod nátlakem nuceni vykonávat takové práce, které s pracovní smlouvou nesouvisí. Bohužel se sami nedokážou bránit, jelikož pod hrozbou a nátlakem některých svých nadřízených raději svěsí hlavu a udělají to, co se jim řekne. A tady je ten problém. My o něm víme, ale právě ze strachu to zaměstnanci ve většině případů řešit nechtějí.
Domnívám se, že pokud budu chtít po zaměstnanci, aby například v případě front vypomohl na pokladně, tak jak byla uvedena prezentace společnosti v rámci projektu „Jeden ve frontě“, pak musím dotyčnému zaměstnanci, který bude ochotný nad rámec své pracovní pozice tuto funkci vykonávat také zvýšit adekvátně mzdu nebo ho posunout do vyšší tarifní třídy. Musím ale taky zajistit dostatečný počet zaměstnanců na každém pracovišti, aby v tomto případě nedošlo zase naopak k oslabení oddělení, ze kterého šel zaměstnanec vypomoci například na pokladnu. A tak tomu není.
Jak to chtějí odbory řešit?
Odbory i zaměstnanci by se první měli spojit v jeden celek, je to problém nás všech a nelze se k němu obracet zády. Není to problém místní, ale celorepublikový, ba i mezinárodní. Stejné informace máme totiž i ze Slovenska. Musí se spojit všichni a všichni se musíme tomuto problému postavit.
I kdybychom se sebevíc snažili, bez podpory zaměstnanců samotných to prostě nepůjde a bude to složité. Každý z nás by si měl uvědomit, že pokud budeme o problému mlčet a nebudeme se ho snažit řešit, tak vlastně žádný problém není. Na to se samozřejmě spoléhá. Právě zaměstnanci musí ukázat svou sílu a to, že si umí svá práva hájit a bojovat za ně.
Máme mnoho různých a možných způsobů, od společných jednání, petic až po demonstrace či stávku. V dnešní době nám to zákon i ústava umožňují, každý má právo vyjádřit veřejně svůj názor a dát najevo svou nespokojenost. Někdy je to jediné řešení, aby byl problém vidět a začal se řešit.
V posledních měsících stále odbory jednají, je to dlouho. Jsou nějaké pozitivní výsledky?
Stále se snažíme jednat. Vše má své pro a proti. Všechno chce taky dostatečný čas, aby se v praxi ukázalo, zda je řešení reálné nebo bylo jen výkřikem do prázdna.
Jednání se vedou a budou dál. Navrhli jsme možná řešení i řadu návrhů na změnu v systému odmněňování, který je dle nás špatný a nemotivující. Při podpisu současného mzdového předpisu byla dohoda, že se bude monitorovat a případné problémy se budou řešit. Ale nestalo se tak.
Nyní jsme týmu pro benefity a odmněňování předložily návrhy, které musí posoudit, propočítat a pak předložit akceptovatelný návrh. To není jednání na týden či 14 dnů, ale spíše na měsíce, takže musíme nějaký čas vydržet. Nesmíme však nechat problém „vyšumět“. Je i řada problémů, které se stále neřeší a přehazují se z jednání na jednání nebo ze stolu na stůl, a to nás doslova vytáčí. Problému je potřeba se postavit čelem a řešit ho.
Bohužel je zde pro firmu důležitější to, aby byl doručen zisk akcionářům. Ano to chápu, ale za jakou cenu? I akcionář musí pochopit, že pokud chce mít zdravou a prosperující společnost, musí do ní investovat, zvláště do kvality služeb zákazníkům. Pokud bude zákazník nespokojen, odejde a jen těžko se nám ho podaří získat zpět. Na to ovšem potřebuji dostatečný a kvalifikovaný personál. A ten musím zaplatit, aby od nás kvalifikovaní zaměstnanci neodcházeli ke konkurenci.
Jaké jsou nejžhavější témata, které je nutné co nejrychleji řešit, aby byly odbory spokojené?
Nejde tady o spokojenost odborů, ale spokojenost zaměstnanců. Pro nás je důležité vyřešit co nejrychleji stav zaměstnanců a jejich ohodnocení. Jsou to ale také čtyř hodinové úvazky řady našich zaměstnanců, jež stejně mají harmonogram na úvazek plný, ale při čerpání dovolené jsou na ni kráceni, protože se jim počítá pouze na úvazek, což je chyba a eticky neslučitelné se spravedlivým systémem odměňování.
Řešit se musí také i tzv. vytýkací dopisy, které se stávají fenoménem společnosti, zvláště před vyplácením věrnostních bonusů. Musíme především předejít jejich zneužívání.
Problém spatřujeme také v odměnách za pracovní výročí, zejména v podmínkách jejich nepřiznání, kdy jsou duplicitní s věrnostním bonusem ročním. To je nespravedlivé a dá se říci i v rozporu s listinou práv. Je potřeba řešit nemocenské dávky, to je problém nový. Je třeba, aby sama společnost svým postupem neprodlužovala 30ti denní lhůtu pro výplatu dávky pražskou správou sociálního zabezpečení, jak je tomu nyní. Musíme zajistit především spravedlivý mzdový systém. Ale těch problémů je více, a proto jsme stanovili prioritní body s termíny řešení.
A to je?
Konečný seznam není zatím možné prezentovat, dochází stále ke změnám v prioritách a je potřeba s ním nejprve seznámit vedení společnosti a dohodnout se na úpravě termínů. I my musíme přihlížet k ekonomické situaci zaměstnavatele. Bohužel, ne vždy je tomu tak, že jsme s výsledky společnosti seznamováni na jednotlivých provozovnách. Mohu jen říci, že hlavní provozní prioritou budou i igelitky, což je problém všude. Nahrává tomu ještě trapnější a hloupější reklama. Všichni asi ví jaká... Chcete tašku? Chcete tašku? Slibujeme, ale nemáme na ně prostředky. Musíme se také postavit novému problému a to je hrozící pandemie prasečí chřipky.
Co očekávají odbory vlastně od zaměstnanců?
Že se přestanou bát a hlavně potřebujeme jejich podporu. Dnes již odbory nejsou o zájezdech či kolekcích a večírcích nebo tanečkách. Zaměstnanci si musí uvědomit, že jsou to právě odbory, které hájí jejich práva. Kdyby nebyly odbory, nebude kolektivní smlouva a pak by nebylo například ani věrnostní, příspěvek na penzijní připojištění, rekondiční volno nebo například stravenky či příspěvek na stravování či jiné příplatky. To jsou všechno benefity nad rámec zákona, které je potřeba dohodnout nebo někdy taky doslova vyhádat. A že jsou občas jednání hodně výbušná.
Problémům, které jsou, se musí postavit hlavně sami zaměstnanci. Musí chtít, aby se problémy řešily a měli by hlavně podporovat odborové organizace, vstupovat do nich a posílit jejich mandát, protože ten mandát je především ve velikosti odborové organizace a jejich síle. Jen tak lze docílit lepších a přijatelnějších pracovních podmínek.
Musí také zapomenout na to, že odbory jsou ještě ROH. Tomu už je dávno konec a ty časy daleko za námi. Odbory, jsou dnes hlavně jejich právníkem a vyjednavačem. Zaměstnanci se musí spojit a demonstrovat svou sílu, právo a boj za lepší pracovní podmínky.
Zdroj: NOT
Odborová organizace obnovila v září stávkovou pohotovost, kterou vyhlásila v loňském roce. Co odbory vlastně donutilo k obnově stávkové pohotovosti?
Všichni víme, že Vánoce jsou žněmi pro každého obchodníka a zisk je pro nás důležitý. Od zisku se odvíjejí naše mzdy. Tedy spíše z obratu zisk a ze zisku mzdy. Na to, abychom měli mzdy, musíme mít dostatek zboží, ale hlavně zaměstnanců, kteří musí zákazníkovi zboží nabídnout a prodat. Každý obchodník si musí uvědomit, že prodej a nabídka jsou základ. Bez zaměstnanců to prostě nepůjde. I loni jsme tento problém řešili, ale dohoda a možná řešení, která byla navržena a přislíbena řešit prostě zůstala jen u slibů. To pro nás nebylo akceptovatelné.
Bohužel stav zaměstnanců a přístup k nim je mnohdy otřesný a pro kvalitu prodeje a služeb zákazníkovi nereálný. Je to pořád stále stejné téma, bez jakéhokoli způsobu řešení.
Takže je právě stav zaměstnanců ten důvod, který vedl k vyhlášení stávkové pohotovosti?
Není to jen stav zaměstnanců, i když i ten patří mezi základní body, které je nutné řešit. Jsou to i mzdy, řízení nákladů, změna logistiky a centrálního systému objednávek a dodávky zboží. Všechno souvisí se vším. Pokud chcete po zaměstnancích kvalitní přístup, musí se mu vytvořit především podmínky pro takovou práci. Musíme postavit do správné roviny mzdy a ohodnocení zaměstnanců. Pakliže po něm vyžaduji určité pracovní nároky i já mu musím jako zaměstnavatel vytvořit spravedlivé ohodnocení. Nejde přece jen něco vyžadovat, aniž bych za to dal zaměstnanci rovnou nabídku.
Ohodnocení je tedy nespravedlivé?
Dalo by se to říci i tak. Zaměstnanci jsou mnohdy pod nátlakem nuceni vykonávat takové práce, které s pracovní smlouvou nesouvisí. Bohužel se sami nedokážou bránit, jelikož pod hrozbou a nátlakem některých svých nadřízených raději svěsí hlavu a udělají to, co se jim řekne. A tady je ten problém. My o něm víme, ale právě ze strachu to zaměstnanci ve většině případů řešit nechtějí.
Domnívám se, že pokud budu chtít po zaměstnanci, aby například v případě front vypomohl na pokladně, tak jak byla uvedena prezentace společnosti v rámci projektu „Jeden ve frontě“, pak musím dotyčnému zaměstnanci, který bude ochotný nad rámec své pracovní pozice tuto funkci vykonávat také zvýšit adekvátně mzdu nebo ho posunout do vyšší tarifní třídy. Musím ale taky zajistit dostatečný počet zaměstnanců na každém pracovišti, aby v tomto případě nedošlo zase naopak k oslabení oddělení, ze kterého šel zaměstnanec vypomoci například na pokladnu. A tak tomu není.
Jak to chtějí odbory řešit?
Odbory i zaměstnanci by se první měli spojit v jeden celek, je to problém nás všech a nelze se k němu obracet zády. Není to problém místní, ale celorepublikový, ba i mezinárodní. Stejné informace máme totiž i ze Slovenska. Musí se spojit všichni a všichni se musíme tomuto problému postavit.
I kdybychom se sebevíc snažili, bez podpory zaměstnanců samotných to prostě nepůjde a bude to složité. Každý z nás by si měl uvědomit, že pokud budeme o problému mlčet a nebudeme se ho snažit řešit, tak vlastně žádný problém není. Na to se samozřejmě spoléhá. Právě zaměstnanci musí ukázat svou sílu a to, že si umí svá práva hájit a bojovat za ně.
Máme mnoho různých a možných způsobů, od společných jednání, petic až po demonstrace či stávku. V dnešní době nám to zákon i ústava umožňují, každý má právo vyjádřit veřejně svůj názor a dát najevo svou nespokojenost. Někdy je to jediné řešení, aby byl problém vidět a začal se řešit.
V posledních měsících stále odbory jednají, je to dlouho. Jsou nějaké pozitivní výsledky?
Stále se snažíme jednat. Vše má své pro a proti. Všechno chce taky dostatečný čas, aby se v praxi ukázalo, zda je řešení reálné nebo bylo jen výkřikem do prázdna.
Jednání se vedou a budou dál. Navrhli jsme možná řešení i řadu návrhů na změnu v systému odmněňování, který je dle nás špatný a nemotivující. Při podpisu současného mzdového předpisu byla dohoda, že se bude monitorovat a případné problémy se budou řešit. Ale nestalo se tak.
Nyní jsme týmu pro benefity a odmněňování předložily návrhy, které musí posoudit, propočítat a pak předložit akceptovatelný návrh. To není jednání na týden či 14 dnů, ale spíše na měsíce, takže musíme nějaký čas vydržet. Nesmíme však nechat problém „vyšumět“. Je i řada problémů, které se stále neřeší a přehazují se z jednání na jednání nebo ze stolu na stůl, a to nás doslova vytáčí. Problému je potřeba se postavit čelem a řešit ho.
Bohužel je zde pro firmu důležitější to, aby byl doručen zisk akcionářům. Ano to chápu, ale za jakou cenu? I akcionář musí pochopit, že pokud chce mít zdravou a prosperující společnost, musí do ní investovat, zvláště do kvality služeb zákazníkům. Pokud bude zákazník nespokojen, odejde a jen těžko se nám ho podaří získat zpět. Na to ovšem potřebuji dostatečný a kvalifikovaný personál. A ten musím zaplatit, aby od nás kvalifikovaní zaměstnanci neodcházeli ke konkurenci.
Jaké jsou nejžhavější témata, které je nutné co nejrychleji řešit, aby byly odbory spokojené?
Nejde tady o spokojenost odborů, ale spokojenost zaměstnanců. Pro nás je důležité vyřešit co nejrychleji stav zaměstnanců a jejich ohodnocení. Jsou to ale také čtyř hodinové úvazky řady našich zaměstnanců, jež stejně mají harmonogram na úvazek plný, ale při čerpání dovolené jsou na ni kráceni, protože se jim počítá pouze na úvazek, což je chyba a eticky neslučitelné se spravedlivým systémem odměňování.
Řešit se musí také i tzv. vytýkací dopisy, které se stávají fenoménem společnosti, zvláště před vyplácením věrnostních bonusů. Musíme především předejít jejich zneužívání.
Problém spatřujeme také v odměnách za pracovní výročí, zejména v podmínkách jejich nepřiznání, kdy jsou duplicitní s věrnostním bonusem ročním. To je nespravedlivé a dá se říci i v rozporu s listinou práv. Je potřeba řešit nemocenské dávky, to je problém nový. Je třeba, aby sama společnost svým postupem neprodlužovala 30ti denní lhůtu pro výplatu dávky pražskou správou sociálního zabezpečení, jak je tomu nyní. Musíme zajistit především spravedlivý mzdový systém. Ale těch problémů je více, a proto jsme stanovili prioritní body s termíny řešení.
A to je?
Konečný seznam není zatím možné prezentovat, dochází stále ke změnám v prioritách a je potřeba s ním nejprve seznámit vedení společnosti a dohodnout se na úpravě termínů. I my musíme přihlížet k ekonomické situaci zaměstnavatele. Bohužel, ne vždy je tomu tak, že jsme s výsledky společnosti seznamováni na jednotlivých provozovnách. Mohu jen říci, že hlavní provozní prioritou budou i igelitky, což je problém všude. Nahrává tomu ještě trapnější a hloupější reklama. Všichni asi ví jaká... Chcete tašku? Chcete tašku? Slibujeme, ale nemáme na ně prostředky. Musíme se také postavit novému problému a to je hrozící pandemie prasečí chřipky.
Co očekávají odbory vlastně od zaměstnanců?
Že se přestanou bát a hlavně potřebujeme jejich podporu. Dnes již odbory nejsou o zájezdech či kolekcích a večírcích nebo tanečkách. Zaměstnanci si musí uvědomit, že jsou to právě odbory, které hájí jejich práva. Kdyby nebyly odbory, nebude kolektivní smlouva a pak by nebylo například ani věrnostní, příspěvek na penzijní připojištění, rekondiční volno nebo například stravenky či příspěvek na stravování či jiné příplatky. To jsou všechno benefity nad rámec zákona, které je potřeba dohodnout nebo někdy taky doslova vyhádat. A že jsou občas jednání hodně výbušná.
Problémům, které jsou, se musí postavit hlavně sami zaměstnanci. Musí chtít, aby se problémy řešily a měli by hlavně podporovat odborové organizace, vstupovat do nich a posílit jejich mandát, protože ten mandát je především ve velikosti odborové organizace a jejich síle. Jen tak lze docílit lepších a přijatelnějších pracovních podmínek.
Musí také zapomenout na to, že odbory jsou ještě ROH. Tomu už je dávno konec a ty časy daleko za námi. Odbory, jsou dnes hlavně jejich právníkem a vyjednavačem. Zaměstnanci se musí spojit a demonstrovat svou sílu, právo a boj za lepší pracovní podmínky.
Zdroj: NOT
já rozhodně chci bojovat proti problému nás zaměstnaců tesca pokud se to nezmění jsem pro aby byla stávka jsme přece lidi a né otroci a toto tesco z nás dělá chtějí po nás aby sme za 8 hodin dělali všechno ale zaměstnance nám nedají. Chtějí vše mít hotové ale k tomu je potřeba dostatek zaměstnanců na každém oddělení.A né jen v tescu v praze nebo brně ale všude.
OdpovědětVymazat