Text uveřejněný na tomto webu se nemusí shodovat s názory zaměstnavatele Tesco Stores ČR a.s., nebo případně dalších stran. Jsou zde uveřejněny svobodné názory odborové organizace, jejich členů a zaměstnanců společnosti v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod, platnými právními předpisy a Ústavou ČR. Rada NOT i Rada odborové organizace si vyhrazují právo odstranit nebo nezveřejnit texty s urážlivým, rasovým, diskriminačním či vulgárním podtextem, stejně jako texty či reklamní odkazy nesouvisející s obsahem a účelem těchto stránek.

UPOZORNĚNÍ pro zasílání obchodních sdělení a telemarketing:
Není dovoleno a je zakázáno zasílat jakákoli nevyžádaná obchodní sdělení na kteroukoli e-mailovou adresu uveřejněnou na tomto webu nebo využívat jakékoli uvedené telefonní kontakty pro účely telemarketingu, výzkumů trhu nebo nabídku služeb. Nevyžádaná obchodní sdělení zaslaná na kteroukoli zde uveřejněnou e-mailovou adresu nebo uskutečněný pokus o telemarketing, výzkum či obchodní nabídku na jakékoli níže uvedené telefonní číslo, budou bez dalšího upozornění řešena podáním podnětu pro zahájení správního řízení k příslušnému správnímu úřadu pro porušení zákona.

Spojte se s námi na Google+ na adrese Nezávislé odbory Tesco
Členové odborových organizací v rámci NOT si následně mohou požádat i o připojení do uzavřené komunity Nezávislé odbory Tesco - komunita
(Na Tesco kumunitě nejprve požádejte o připojení. Následně nám zašlete e-mail s Vaším uživatelským jménem a Vaše jméno a přijmení, včetně provozovny na posta@cz-not.eu, Po ověření Vašeho členství v některé z odborových organizací v rámci NOT bude Vaše žádost o připojení schválena)

čtvrtek 14. dubna 2011

Rovnováha mezi pracovním a osobním životem

...
Autor: Zuzana Dvořáková
Sekce: Firemní komunikace a kultura - Výklady


Den má 24 hodin a týden 168 hodin. Čím více času věnujeme práci, tím méně ho zbývá na vztahy, rodinu, spánek, odpočinek, osobní a duchovní rozvoj. Málokdo z mladých nadšenců do práce tuší, jaké negativní dopady na jejich životní styl a zdraví bude mít, když poruší rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.

Pracovní požadavky na zaměstnance se v posledních třech dekádách díky změnám ve světě práce stále zvyšují. Pracujeme na dálku, více používáme informační a komunikační technologie, kolem nás dochází ke snižování počtu pracovních míst, rostou nároky na flexibilitu zaměstnanců, na množství a úroveň jejich dovedností, hledají se nové zdroje a ohrožuje nás konkurence z globálního prostředí. Tento výčet by bylo možné dále rozšířit. Výsledkem je, že dlouhodobá loajalita a „duch korporátní komunity“ prochází erozí. Rozpadá se pod tlakem podnikové kultury, která glorifikuje výkon a od pracovníka očekává stále více, i když na oplátku nabízí málo jistot. Lidé v práci zažívají vykořenění kvůli přesčasům a zvýšenému stresu. Takové pracovní podmínky přitom existují prakticky u všech pozic – od dělnických profesí až po vrcholové manažery. Důkazem o nezdravém vztahu mezi prací a životem jsou čísla o stresu a růstu násilí na pracovišti, nárůstu pracovní neschopnosti a růstu stížností zaměstnanců na odměňování (blíže viz ).

Stres na pracovišti

Výrazná pracovní zátěž a požadavky okolí na zaměstnance ovlivňují vznik stresu na pracovištích. Zaměstnanci přestávají být schopní dostát nárokům okolí nebo je zvládat. Jsou stresováni tím, jak sladit práci se svými rodinnými povinnostmi a svým osobním a sociálním životem. Dopady stresu na pracovištích na zaměstnance jsou různé; jde např. o dobrovolné ukončení pracovního poměru, a to včetně odchodů z vrcholových pozic v organizaci, poškození interpersonálních a sexuálních vztahů, vyčerpání z práce, fyziologické i psychologické zdravotní problémy a úmrtí.

Work-life balance

Stres na pracovištích a nerovnováha mezi prací a osobním životem má negativní dopady na zisky. Tento fakt představuje účinný podnět k tomu, aby zaměstnavatelé posoudili přínosy konceptu rovnováhy mezi pracovním a osobním životem („work-life balance“). Samotný termín se objevuje v odborných textech na konci 70. let 20. století. Svou podstatou jde o široké pojetí přístupu k životu, protože poukazuje na nutnost sebereflexe, která má člověku pomoci pochopit, jaké příležitosti má v práci a životě a jakým způsobem lze preferovat „práci“ (kariéru a ambice) a „život“ (zdraví, zájmy, volný čas, rodina a duchovní rozvoj). Tento koncept má přesahy z materiálního pohledu na svět do roviny osobního a duchovního poznání. Skrývá v sobě hlubší smysl, protože předpokládá nalezení vyrovnaného životního stylu a staví na životní rovnováze.

Zájmy podniku a potřeby zaměstnanců

Zaměstnavatelé hledají flexibilní politiku rovnováhy mezi prací a osobním životem. Jejich cílem je zohlednit v ní zájmy podniku a potřeby zákazníků a zaměstnanců, a každé z dotčených stran tak přispět ke zlepšení kvality života. Mnohé organizace se domnívají, že tato politika přinese podnikání přímé či nepřímé efekty, jako je:
  • větší efektivita nákladů, např. úspora režijních nákladů při práci z domova, 
  • nábor kvalifikovanějších pracovníků,
  • zvýšení stabilizace zaměstnanců (a tím snížení nákladů na získávání, výběr a adaptaci),
  • nižší míra pracovní neschopnosti,
  • ochota zaměstnanců doporučit svého zaměstnavatele dalším pracovníkům,
  • větší pracovní spokojenost zaměstnanců,
  • zvýšení spokojenosti zákazníků, např. prodloužením otevírací doby, díky obsluze zkušenějším personálem a celkově lepší úrovní služeb.

Hlavní výhoda podnikového programu rovnováhy mezi prací a osobním životem spočívá v příležitostech sladit práci (kariéru a ambice) s jinými závazky, např. rodinnými povinnostmi, a s lepší organizací vlastního života. Zaměstnavatelé mohou nabídnout různé programy, např. flexibilní pracovní režimy a smluvní vztahy (částečný úvazek, sdílení pracovního místa, práce na dohody, práce z domova aj.). Obecně platí, že výhody z flexibilních režimů čerpají především vysoce kvalifikovaní pracovníci a nekvalifikovaní se musejí spoléhat na minimální zákonné požadavky.

Zaměstnané ženy jsou v obtížnější situaci než muži. Pociťují stres z konfliktu rolí matky a zaměstnankyně a tento stav se dále zhoršuje tím, že po mateřské a rodičovské dovolené mají těžkosti uplatnit se na trhu práce. V případě, že najdou práci, pak to často bývá nižší pozice s nižší mzdou. Z tohoto důvodu proto vnímají pozitivněji než muži, jak jim zaměstnavatel pomáhá sladit jejich úkoly v práci s rodinnými závazky.

Poznámka na závěr

Technika a technologie pomáhá lidem v civilizovaném světě odstranit většinu nepříjemných a špinavých domácích prací, a přináší jim tak více času pro smysluplné trávení doby, kdy mají volno. Řada zaměstnavatelů ovšem ignoruje tuto volbu zaměstnance, protože se na ně dívají očima konzumerismu a pod vlivem politické korektnosti, která vychvaluje pracovní morálku, pracovní zapojení a zatlačuje do pozadí hodnotu, jakou předchozí generace přisuzovaly výchově dětí a péči o starší. U některých zaměstnavatelů najdeme dnes i argumentaci, že řízení stresu je na samotných zaměstnancích, protože si mohou najít způsoby, jak si zjednodušit život a více pečovat o své zdraví. Zapomínají zřejmě na to, že když zdraví zaměstnanci začnou pracovat v nefunkční organizaci, pak dříve či později vyhoří. Jsou mezi námi ovšem i jiní zaměstnavatelé, kteří chápou, že hlavní odpovědnost za redukci stresu nelze nechávat na zaměstnancích a že je na managementu organizace, aby se programy řízení stresu na pracovištích staly součástí péče o zaměstnance.


O autorce:
prof. Ing. Zuzana Dvořáková, CSc. – vedoucí katedry personalistiky FPH VŠE v Praze


Zdroj: www.hrexpert.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat