...
Podle Kalouska bez ní tato vláda nepřežije. Sjednocení DPH na 19 procentech posiluje mezigenerační solidaritu?
Národní majetek je již restituován, privatizován, rozprodán, vytunelován, i jednoduše rozkraden. Pravicoví podnikatelé proto hledají další zdroje pro své spekulantské rejdy. Největším podvodem a loupeží konce 20. století byla kuponová privatizace. Pro počátek 21. století to má být penzijní reforma. Každoroční prostředky pro důchodový systém představují 350 až 400 miliard korun. Systém je dnes průběžný - co se každý rok na důchody vybere, to se v daném roce vyplatí. Je to obrovská přednost současného systému, protože peníze nejsou znehodnoceny za delší dobu inflací, jak je tomu v případě úspor. Navíc v dosavadní historii zhruba každých 30 let byly nějaké měnové problémy. Jde o velké peníze, a proto pravice přichází s tzv. důchodovou reformou. Co největší část se má soustředit jako spoření na důchody na účtech soukromých fondů. Tam se za několik desetiletí nahromadí biliony korun. A to je sousto, po kterém touží soukromý kapitál.
Touha po bilionech zesiluje
O nutnosti důchodové reformy pravicoví politici přesvědčují veřejnost již řadu let. V poslední době tyto snahy zesilují. Stává se to úkolem a prioritou číslo jedna současné pravicové koaliční vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Nečas je jedním z vůdců tohoto reformního snažení již od doby, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí. Nyní se do čela staví »nejlepší ministr financí na světě« Miroslav Kalousek. A přináší do programu důchodové reformy vskutku nové, přímo »revoluční«, prvky. Odhalil je v rozhovoru pro Hospodářské noviny (15. listopadu). Pro budoucnost vládní koalice je podle Kalouska klíčová brzká dohoda o parametrech penzijní reformy. Prohlásil: »Čas běží a penzijní reforma je jedním z hlavních důvodů existence této vlády. Kdybychom se nebyli schopni dohodnout, tak by se složitě hledal smysl existence vlády rozpočtové odpovědnosti.« To jsou silná slova. Žádná služba všem občanům a realizace jejich základních potřeb. Rozhodující je (základní a snad jediná priorita) zajistit biliony pro vlastníky soukromých penzijních fondů.
Proč musí být reforma?
Argumenty pro nezbytnost důchodové reformy měla připravit známá Bezděkova komise. Sám Bezděk i další v této komisi byli zaangažováni v soukromých penzijních fondech. Byli to tedy ti praví pro vypracování »objektivního« návrhu. Postavili vše na tom, že je nepříznivý demografický vývoj, společnost stárne. V současné době »přispívají« na jeden starobní důchod dva až tři pracovníci.
Petr Nečas jako ministr tvrdil, že v roce 2030 bude muset jeden pracující odvádět na penzi jednoho důchodce. Rovněž tvrdil, že ti nejúspěšnější, tedy nejbohatší, platí na většinu důchodů. Tato tvrzení vycházela z nesprávných, zřejmě záměrně nepravdivých údajů. Především z toho, že dětí se bude rodit stále méně, až asi 60 tisíc ročně, místo současných asi 120 tisíc. Již za pět let od vypracování takových demografických prognóz se ukazuje jejich nesprávnost. I přes to, že vláda z řady důvodů nerealizuje propopulační politiku, snižuje příspěvky a pomoc pro rodiny s dětmi.
Vláda předpokládá snižování počtu pracujících. Nebere však v úvahu, že kolem 10 procent práceschopného obyvatelstva nepracuje, a proto ani neplatí na důchodové pojištění. Cílem má být i podle Evropské unie plná zaměstnanost. V tom případě by bylo na důchody prostředků dostatek.
Vláda dělá vše, aby na důchody nebylo
Do roku 2008 bylo na důchody prostředků dostatek. Byly i přebytky, které se bohužel do rezervního fondu neodkládaly. Vlády tedy musely přijmout opatření, aby bylo financí na důchody méně. Byl stanoven strop na sociální odvody, sníženy odvody podnikatelům a podobně. Tím se vytvořil nedostatek. A v tomto duchu chtějí pokračovat.
Důchodová reforma bude drahá
Základem má být, že kdo chce mít na stáří důstojné živobytí, musí si celý život šetřit. Některé úvahy hovoří o měsíčním šetření až 10 tisíc korun, jinak prý to nebude stačit (inflace). Nečas chce v rámci reformy snížit sociální pojištění firmám o tři až čtyři procenta. Z důchodového fondu by tak vypadlo asi 36 miliard korun ročně. Občané by ze svých odvodů mohli vyvést do fondů tři procenta. To je další snížení asi o 18 miliard Kč. Na důchody by tak výhledově zbyla asi polovina současné průměrné úrovně. Tedy v podstatě likvidace základní sociální jistoty seniorů.
To ale není všechno. Aby bylo i na ty malé důchody, hodlá Kalousek zvýšit daň z přidané hodnoty, a to zvýšením nízké sazby na úroveň vyšší, tedy 19 procent. Tím by se získalo asi 50 miliard korun. Znamenalo by to však zvýšení cen léků, potravin, dopravy atd. Zaplatili by to především sociálně slabší občané – těch je většina. Kalousek zdůvodňuje, že toto opatření má velký sociální význam. Prohlašuje: »Ono totiž významně posiluje prvek mezigenerační solidarity ve společnosti. V praxi to znamená, že všech deset milionů občanů od kojence až po nejstaršího důchodce při nákupu zboží a služeb zaplatí o něco více a tyto peníze jsou použity ve prospěch jediné sociální skupiny. A tou jsou senioři. To dává smysl a jsme schopni to uhájit…« Taková je představa Kalouska o solidaritě občanů.
Podstatnou část ovšem i v tomto případě zaplatí senioři a většinu sociálně slabší. Na bohaté toho mnoho nezbude. A to už nehovořím o tom, jak ti »bohatí« prostředky získávají. Je to skutečně »spravedlivá odměna za vykonanou práci«, nebo především »ovoce spekulací a vykořisťování«?
Návrhy na důchodovou reformu je třeba zásadně odmítnout. Je to v zájmu drtivé většiny občanů, kteří se živí vlastní prací. Potřebné jsou dílčí úpravy, zrušení neoprávněného zvýhodnění podnikatelů, samostatně výdělečně činných a podobně. I valorizace důchodů by měla být realizována diferencovaně, aby byly odstraněny neúnosně nízké důchody (chudoba) a docíleny spravedlivější relace. A hlavně je třeba zajistit všem práci a spravedlivou odměnu za ni.
Autor: Václav VĚRTELÁŘ
Žádné komentáře:
Okomentovat